Pavlína Kvita

Pavlína Kvita (*1988) patří k talentovaným mladším sochařkám, které přinášejí do současného umění svěží pohled. Vystudovala sochařský ateliér Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Ke zhmotnění svých představ používá techniky modelování ze sochařské hlíny či vosku. Její sochy pracují s tradičním schématem volně stojící plastiky a výsledným materiálem je převážně sklobeton nebo umělý kámen. V nejnovějších dílech se setkáváme se specifickou antropomorfní organičností, která vyniká svou tvarovou úsporností a plasticitou. Enigmatický působící solitéři vyvěrají z hloubky jejího duševního prostoru a transformují se do animálních či humanoidních forem podmíněných osobní mytologií. Reflexe dobra a zla jsou živými důkazy proměn, které zrcadlí nestabilitu věčnosti a slouží jako svědectví o paralelní přítomnosti smrti i zrození. Inspiraci čerpá z prostředí předměstí a z každodenního života, který transformuje do poetických sochařských objektů, jež propojují symboliku přírodních elementů s abstraktním vyjádřením emocí. 

Její díla byla představena na řadě výstav v České republice i v zahraničí.